Jak už jsem se zmínila nedávno, mám ráda klasické fotografie na papíře, které jsou pěkně zastrkané do růžků ve fotoalbu nebo jenom tak poházené v krabici od bot. Když jsem byla malá, strašně moc jsem chtěla mít doopravdický fotoaparát. Doopravdickým fotoaparátem jsem tehdy myslela zřejmě Prakticu, protože byl velký, těžký, měl takové ty kolečka na točení a nosil se v koženém pouzdře ledabyle přehozený přes rameno. Nikdy jsme ho neměli. Časem jsem samozřejmě na doopravdický fotoaparát zapomněla a s příchodem digitálních foťáků už mě to k němu netáhlo.
Jenže mě velmi často chytají záchvaty nostalgie. A taky proč si nesplnit dětský sen...
Minulý týden mě přítel zatáhl do jednoho bazaru. A tam byl za vitrínou on, můj doopravdický fotoaparát. Chápejte, že jsem ho prostě musela koupit, i kdyby neměl být funkční.
Zdá se, že fotoaparát funkční je. Teď už zbývá naučit se s ním fotit. Ono to není taková legrace jako s digitální zrcadlovkou, bolí mě z něj ruce, ale má to své obrovské kouzlo. A navíc, když si ho přehodím přes rameno, připadám si jak největší borka ☺
.jpg "Praktica IV")
První film jsme s přítelem vycvakali přes víkend. Teď už se vyvolává někde ve fotolabu. Příští týden si poletím pro fotky,hurááá. Držte mi palce ať vyjde aspoň jedna fotka. Když jo, tak vám ji brzo ukážu.
0 milých komentářů:
Okomentovat
Děkuji Vám za komentář.